Jak zní mezihvězdný prostor?
Voyager 1 nemá mikrofon pro nahrávání zvuků ve vakuu. Jeho přístroj PWS zaznamenal elektrické kmity plazmatu, které lze po zesílení přehrát jako slyšitelný tón.
Původní záznam NASA
Textová alternativa: zazní dva úseky s rostoucím tónem. Vyšší frekvence na grafu znamená vyšší hustotu okolního plazmatu. Barva ukazuje intenzitu měřených vln, nikoli barvu vesmíru.
Co sonda skutečně měřila
PWS snímá elektrické vlny v plazmatu, tedy v plynu nabitých částic. Nezaznamenává běžný zvuk šířící se vzduchem. Některé naměřené frekvence však leží v slyšitelném rozsahu, takže po zesílení mohou být přehrány reproduktorem.
Proč tón stoupá
Frekvence plazmových kmitů souvisí s hustotou elektronů. Na záznamu se tón zvyšuje, což odpovídá hustšímu prostředí. NASA uvádí dvě výrazné události z konce roku 2012 a jara 2013; rozkmitaly je poruchy vyvolané sluneční aktivitou.
Co z toho vědci vyvodili
Vyšší hustota odpovídala mezihvězdnému plazmatu za heliopauzou. Měření PWS spolu s údaji o částicích pomohlo zpětně určit přechod Voyageru 1 do mezihvězdného prostoru v srpnu 2012. Záznam není živým zvukovým přenosem z dnešní polohy sondy.