Jak sondy fungují, odkud známe jejich polohu a co je čeká dál? Odpovědi vycházejí z podkladů NASA/JPL a vysvětlují také údaje našeho trackeru.
Podklady ověřeny .
Odkud Voyagery vyrazily, kam se dostaly a proč mají rozdílné cesty.
Obě sondy jsou za heliopauzou, v mezihvězdném prostoru. Voyager 1 tuto hranici překročil v roce 2012 a Voyager 2 v roce 2018. Neznamená to, že už opustily i vzdálený Oortův oblak nebo dosah sluneční gravitace.
Aktuální vzdálenost od Země a Slunce najdete v trackeru na úvodní stránce. Číselný údaj zde neopakujeme jako pevnou hodnotu, protože se mění s časem i s pohybem Země.
Zdroje: NASA/JPL — vstup Voyageru 2 do mezihvězdného prostoru ↗.
Voyager 2 odstartoval 20. srpna 1977 a Voyager 1 následoval 5. září. Původním úkolem obou sond byl podrobný průzkum Jupiteru a Saturnu, jejich prstenců a velkých měsíců.
Dráha Voyageru 2 ponechala možnost pokračovat i k Uranu a Neptunu. Rozšíření mise pak umožnilo využít tuto příležitost.
Zdroje: NASA — historie mise a dráhy ↗.
Voyager 1 proletěl kolem Jupiteru a Saturnu. Voyager 2 navštívil Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Šlo o blízké průlety: sondy u těchto planet nezůstaly jako oběžné družice.
Obě mise přinesly také pozorování měsíců, prstenců a prostředí kolem planet. Rozdílné trasy proto znamenaly i rozdílné vědecké příležitosti.
Zdroje: NASA — historie mise a dráhy ↗.
Pořadí startů neurčuje pořadí ve vzdálenosti. Voyager 1 měl rychlejší a kratší dráhu k Jupiteru a Saturnu, takže k oběma planetám dorazil před Voyagerem 2.
Jeho průlet kolem Saturnu a Titanu jej odvedl mimo rovinu planet. Voyager 2 pokračoval po trase k Uranu a Neptunu. Dnešní rozdíl je důsledkem těchto drah a gravitačních manévrů.
Zdroje: NASA — historie mise a dráhy ↗.
Zaměřuje se na prostředí na okraji heliosféry a za ní: magnetická pole, částice a plazmové vlny. Měření ze dvou odlišných směrů pomáhají porozumět tomu, jak se oblast ovlivňovaná slunečním větrem setkává s okolním mezihvězdným prostředím.
Ne všechny původní přístroje zůstávají v provozu. Aktuálně používanou výbavu je proto potřeba odlišit od původního souboru experimentů a vždy uvést datum ověření.
Zdroje: NASA/JPL — vstup Voyageru 2 do mezihvězdného prostoru ↗ · NASA — konstrukce a přístroje sond ↗.
Ne. Voyager 1 po setkání se Saturnem zamířil nad rovinu planet, zatímco Voyager 2 po průletu kolem Neptunu pokračoval pod ni. Označení nad a pod zde vyjadřuje orientaci vůči ekliptice, nikoli nějaké absolutní nahoře a dole ve vesmíru.
Vzdálenost v kilometrech sama směr nepopisuje. Naše mapa k jeho znázornění využívá polohové vektory JPL; oběžné dráhy planet a hranice oblastí jsou přitom schematické.
Zdroje: NASA — historie mise a dráhy ↗.
Jak o sondách víme, jak s nimi mluvíme a jak správně chápat jejich údaje.
Pomocí rádiového sledování sítí Deep Space Network. Z času šíření signálu lze určit vzdálenost a ze změny jeho frekvence, tedy Dopplerova posuvu, získat informace o pohybu sondy.
Pozorování se vyhodnocují společně s modelem dráhy. Nejde o fotografii sondy ze Země ani o souřadnice získané běžným GPS přijímačem. Náš web pracuje s výslednými efemeridami systému JPL Horizons.
Zdroje: NASA/JPL — jak určujeme polohu vzdálených sond ↗ · NASA — Deep Space Network ↗.
Ne. Prohlížeč načítá uložená data o dráze z NASA/JPL Horizons a mezi jejich časovými body dopočítává polohu pro aktuální čas. Čísla se proto mohou měnit průběžně bez nového rádiového spojení se sondou.
Datum dat a datum výpočtu nejsou totéž. Plynulý pohyb počítadla také neznamená, že web automaticky zná právě probíhající technický stav sondy.
Sonda odesílá informace rádiovým signálem přes svou hlavní anténu. Na Zemi jej zachycují velké antény sítě Deep Space Network, která zajišťuje komunikaci i s dalšími meziplanetárními misemi.
Povel opačným směrem putuje ze Země k sondě. Velká anténa na sondě musí mířit vhodným směrem; udržování její orientace je proto důležitou součástí provozu.
Zdroje: NASA — Deep Space Network ↗ · NASA — konstrukce a přístroje sond ↗.
Rádiový signál se ve vakuu šíří rychlostí světla. Ani touto rychlostí není překonání meziplanetárních vzdáleností okamžité. Při zaslání povelu musí signál nejprve dorazit k sondě a její odpověď pak absolvuje cestu zpět.
Tracker ukazuje jednosměrnou i obousměrnou dobu letu. Obousměrná hodnota nezahrnuje čekání na zpracování povelu nebo na naplánované komunikační okno. Výpočet bere v úvahu i pohyb Země a sondy během přenosu.
Každá sonda má tři radioizotopové termoelektrické generátory. Ty převádějí teplo z radioaktivního rozpadu plutonia-238 na elektřinu. Zdrojem napájení tedy nejsou solární panely.
Dostupný elektrický výkon postupně klesá. Tým musí rozdělit energii mezi vědecké přístroje, komunikaci, ohřev a další systémy. Procento zbývajícího plutonia v našem trackeru není údaj o procentu zbývajícího elektrického výkonu.
Zdroje: NASA — konstrukce a přístroje sond ↗ · NASA — úspora energie na Voyageru 1, duben 2026 ↗.
Kamery byly vypnuty, aby se energie a paměť uvolnily pro další vědecké přístroje. Ze sond byl odstraněn také software pro jejich ovládání. Poslední snímky Voyageru 1 pocházejí z roku 1990.
Fotografie v naší galerii jsou archivní záběry nebo jejich pozdější zpracování. Ilustrace sondy není živý pohled z kamery. Pokračování vědecké mise proto neznamená pokračování fotografování.
Země obíhá kolem Slunce. V části roku se pohybuje směrem k sondě tak, že se jejich vzájemná vzdálenost zmenšuje, i když sonda dál pokračuje ven od Slunce.
Záporná změna vzdálenosti tedy sama o sobě není chybou a neznamená, že se sonda obrátila. Proto oddělujeme rychlost vůči Slunci od změny vzdálenosti vůči Zemi.
Některé potíže lze obejít změnou programu nebo způsobu provozu. Není to ale fyzická výměna poškozené součástky. V dubnu 2024 tým obnovil čitelná technická data Voyageru 1 tím, že přesunul dotčený programový kód do jiných částí paměti.
Zásahy vyžadují přesnou diagnostiku a počítají s dlouhou dobou letu signálu. Tento konkrétní úspěch neznamená, že lze na dálku opravit jakoukoli poruchu.
Co lze říct o budoucnosti sond a kde je potřeba ponechat prostor nejistotě.
Překročily heliopauzu, tedy hranici heliosféry, a nacházejí se v mezihvězdném prostředí. Pokud však rozsah Sluneční soustavy vymezíme tělesy vázanými gravitací Slunce, patří do ní také vzdálený Oortův oblak, který mají sondy ještě před sebou.
Opuštění heliosféry proto nelze zaměňovat s překonáním celé Sluneční soustavy ani s ukončením působení sluneční gravitace.
Zdroje: NASA/JPL — vstup Voyageru 2 do mezihvězdného prostoru ↗.
Ne. Nedostatek elektřiny omezí práci přístrojů a schopnost komunikovat, ale sám o sobě nezastaví pohyb sond. NASA popisuje pokračování jejich letu i po ztrátě spojení.
Je proto užitečné rozlišovat konec vědeckých měření, konec rádiové komunikace a samotnou další cestu tělesa vesmírem. Nejde o jednu a tutéž událost.
Ne jako zaručený termín. Provoz závisí na dostupném výkonu, teplotních podmínkách, stavu součástek i na tom, které úsporné zásahy se podaří provést. NASA proto zveřejňuje průběžné odhady a konkrétní provozní rozhodnutí.
Na této stránce nepřevádíme úbytek plutonia na pevné datum posledního signálu. Starší předpověď v archivním článku také není automaticky platným současným plánem.
Každá nese exemplář Zlaté desky: fyzického záznamu s obrazy, zvuky, hudbou a pozdravy z naší planety. Kryt obsahuje instrukce pro přehrání i informace o původu poselství.
Možnost, že někdo desku nalezne, neznamená předpověď takového setkání. Je to poselství vložené na sondu pro tuto eventualitu, nikoli plánovaná komunikace s konkrétní civilizací.
Zdroje: NASA — Zlatá deska ↗.