Od startu v roce 1977 po vzdálené okraje Sluneční soustavy. Prohlédněte si sondy Voyager, planety, které navštívily, Zlatou desku i slavnou Bledě modrou tečku.
Galerie spojuje fotografie pořízené sondami, pozemní přípravu mise a umělecké ilustrace. U každého obrazu proto uvádíme jeho původ i příběh. Kliknutím otevřete větší zobrazení; vysvětlující texty jsou dostupné přímo pod obrázky.
Tento obraz je umělecká představa sondy, nikoli fotografie Voyageru pořízená během letu. NASA ji zveřejnila v roce 2003. Ukazuje hlavní anténu natočenou k Zemi; samotná ilustrace neurčuje aktuální polohu sondy.
Oba Voyagery mají stejný základ konstrukce. Orientace antény je důležitou součástí jejich provozu: řídicí systém musí udržovat její zaměření na Zemi. Ilustrace tak pomáhá spojit údaje v trackeru s představou skutečné sondy.
Země je nepatrný světlý bod v pruhu světla. V původních datech zabírala méně než jeden obrazový bod, takže na snímku nelze rozeznat kontinenty. Světelný pruh vznikl rozptylem slunečního světla v optice kamery.
Voyager 1 pořídil podkladové snímky 14. února 1990 při fotografování rodinného portrétu Sluneční soustavy. Zde vidíte jejich nové zpracování z roku 2020, na němž pracoval Kevin M. Gill. Rok 2020 tedy označuje zpracování starších dat, nikoli další fotografování Země sondou.
Pohled na celý Neptun vznikl spojením záběrů Voyageru 2 pořízených přes zelený a oranžový filtr. Kamera snímala planetu ještě před nejbližším přiblížením, kdy se celý její kotouč vešel do záběru.
NASA v popisu upozorňuje na Velkou tmavou skvrnu, světlá oblaka a menší útvary v atmosféře. Fotografie proto není jen barevným portrétem: zachycuje konkrétní struktury, které tým při průletu sledoval. Barevný výsledek je sestavený z filtrovaných měření, nikoli běžný snímek z barevného fotoaparátu.
Archivní fotografie z roku 1977 zachycuje techniky při upevňování krytu Zlaté desky na Voyager 1. Na rozdíl od planetárních snímků jde o pozemní přípravu mise — okamžik, kdy se kulturní poselství stávalo součástí kosmického stroje.
Samotnou desku tvoří pozlacená měď, zatímco ochranný kryt je hliníkový. Právě na krytu najde případný nálezce instrukce k přehrání a informace o původu záznamu. Co jednotlivé symboly znamenají, vysvětluje naše stránka Zlaté desky.
Kryt obsahuje návod pro nálezce, se kterým nemusíme sdílet žádný jazyk. Kresba desky a jehly popisuje přehrání, další schémata skládání obrazu. Mapa pulzarů pomáhá určit původ ve Sluneční soustavě.
Symbol atomu vodíku poskytuje společnou časovou jednotku. Smysl celku je praktický: vysvětlit, jak z uloženého signálu získat zvuk a obrazy a odkud poselství pochází.
Číselné značky pomáhají najít detaily popsané v katalogu NASA. Původní snímky zůstávají beze změny; značky jsou samostatnou vrstvou našeho výkladu.
Uvnitř značky je nepatrný bod představující Zemi. V původním záznamu zabírala planeta méně než jeden obrazový bod. Světlý pruh přes její polohu vznikl rozptylem slunečního světla v optice kamery.
Voyager 1 pořídil podkladové snímky 14. února 1990. NASA zveřejnila nové zpracování při třicátém výročí rodinného portrétu Sluneční soustavy. Barevný výsledek vznikl složením měření přes různé filtry.
Ověřeno 2. 10. 2026: NASA Photojournal — Pale Blue Dot Revisited (PIA23645).
Značka upozorňuje na jasná oblaka u Velké tmavé skvrny. Oficiální popis NASA uvádí vedle této skvrny i další světlé a tmavé útvary. Jejich rozlišení bylo součástí pozorování atmosféry při přiblížení Voyageru 2.
Tento pohled na celý kotouč vznikl spojením záběrů přes zelený a oranžový filtr. Snímky byly pořízeny před nejbližším přiblížením; jejich barevné zpracování je součástí prezentace měření.
Ověřeno 2. 10. 2026: NASA Photojournal — Neptune Full Disk View (PIA01492).
Další podrobnosti o tom, co z obrazu přímo vyčteme a jaký závěr vyžaduje analýzu, rozvíjejí příběhy objevů. U každého obrazu v galerii najdete jeho původ a kredit.
