Objevy Voyagerů u planet

Voyager 1 zkoumal Jupiter a Saturn, Voyager 2 pokračoval dál

Původním cílem obou sond byl podrobný průzkum Jupiteru a Saturnu, jejich prstenců a velkých měsíců. Voyager 1 dostal dráhu s prioritou blízkého průletu kolem Titanu. Voyager 2 měl zachovanou možnost pokračovat k Uranu a Neptunu.

Výsledky proto nelze jednoduše rozdělit na „lepší“ a „horší“ sondu. Jednička přinesla specifická pozorování Titanu a později první měření za heliopauzou; dvojka uskutečnila jediný blízký průzkum Uranu a Neptunu.

Doklad: NASA — Voyager Fact Sheet ↗ · NASA — planetární část mise Voyager ↗

Prstenec, nové měsíce a aktivní sopky na Io

Voyager 1 odhalil slabý systém prstenců Jupiteru a objevil dva měsíce, později pojmenované Thebe a Metis. Detailní snímky měsíců ukázaly povrchy zcela odlišné od představ založených na pozemních pozorováních.

Největším překvapením programu se stal aktivní vulkanismus na Io — první pozorované činné sopky na jiném tělese než Země. Voyager 2 o několik měsíců později rozšířil časovou řadu atmosféry i pozorování měsíců a prstence.

Doklad: NASA — profil Voyageru 1 ↗ · NASA — profil Voyageru 2 ↗ · NASA — nejčastější otázky o Voyageru ↗

Prstence se ukázaly jako složitý dynamický systém

Voyagery rozlišily jemné struktury, zlomy, vlny a paprskovité útvary v prstencích. Pozorování malých „pastýřských“ měsíců pomohlo vysvětlit, proč mají některé prstence ostré okraje a spletitý tvar.

Voyager 1 objevil pět měsíců a nový prstenec G. Voyager 2 následně pořídil podrobnější pozorování prstencových „spokes“ a jeho data naznačila, že prstenec A může být silný přibližně 300 metrů.

Doklad: NASA — profil Voyageru 1 ↗ · NASA — profil Voyageru 2 ↗ · NASA — Voyager Fact Sheet ↗

Hustá atmosféra skryla povrch

Snímky Voyageru 1 ukázaly, že Titanův povrch zcela zakrývá hustý atmosférický zákal. Data stanovila dominantní zastoupení dusíku a přítomnost metanu a složitějších uhlovodíků.

Blízký průlet u Titanu měl tak vysokou prioritu, že zvolená dráha odklonila Voyager 1 z roviny planet. Pozdější mise Cassini a přistání Huygens navázaly na otázky, které pozorování Voyageru otevřelo.

Doklad: NASA — profil Voyageru 1 ↗ · NASA — Voyager Fact Sheet ↗

Deset měsíců, dva prstence a neobvyklé magnetické pole

Voyager 2 je dosud jedinou sondou, která proletěla kolem Uranu. Objevila deset měsíců a dva nové prstence. Magnetické pole se ukázalo být výrazně vychýlené — NASA uvádí přibližně 55 stupňů vůči rotační ose a posun mimo střed planety.

Detailní snímky Mirandy odhalily mimořádně členitý povrch s různými typy terénu. Sonda fotografovala také Ariel, Umbriel, Titanii a Oberon. Na nejbližší část průletu měla jen několik hodin.

Doklad: NASA — profil Voyageru 2 ↗

Dynamická atmosféra a nejbližší planetární průlet

Voyager 2 proletěl přibližně 4 800 kilometrů nad vrcholky Neptunových oblaků. Objevil šest měsíců a čtyři prstence a zaznamenal Velkou tmavou skvrnu. NASA uvádí větry kolem 1 100 kilometrů za hodinu.

Všech deset vědeckých přístrojů bylo při průletu stále provozuschopných. Neptun tak uzavřel dvanáctiletou planetární část mise Voyageru 2.

Doklad: NASA — profil Voyageru 2 ↗

Aktivní výtrysky na mimořádně chladném světě

Voyager 2 zobrazil velkou část Tritonovy jižní polokoule a pozoroval aktivní útvary popisované NASA jako dusíkové ledové „vulkány“ nebo výtrysky. Šlo o další překvapivý příklad geologické aktivity na vzdáleném měsíci.

Snímky ukázaly také neobvyklý jamkovitý terén. Pozorování Tritonu společně s Io proměnilo představu, že malé měsíce vnější Sluneční soustavy musí být dávno mrtvé a neměnné.

Doklad: NASA — profil Voyageru 2 ↗ · NASA — nejčastější otázky o Voyageru ↗